Něco si tu uložím

Právě teď se mnozí z vás dopouštějí jedné z největších chyb při jarní údržbě zahrady.

Stříháte všechny keře stejně. Bez rozdílu.

Vidím to každý rok.

Začátek jara a plno elánu, se kterým vyrážíte vstříc své zahradě.

Stříháte, řežete, uklízíte.

Prostě čistka s velkým Č.

V čem je problém?

Stříháte každoročně všechny okrasné keře bez ohledu na to, o jaký druh jde.

Ne všechny keře ale potřebují každoroční řez.

A některým dokonce škodí.

Proč to není dobrá strategie?

časným jarním řezem se připravujete o kvetení (nebo jej výrazně omezíte),

“vyrábíte no-name tvary” a přicházíte tak o jejich přirozený habitus - všechny keře začnou vypadat stejně,

keře vytvoří přehuštěné houští s prázdným středem,

neuváženým výraznějším řezem můžete některé keře i zničit.

U kterých keřů máte být při řezu zdrženlivější?

vyšší keře připomínající v dospělosti spíše malé stromy - ty rostou po výchovném řezu (zapěstování tvaru) nejlépe bez zásahů řezem (např. dřín japonský, vilín prostřední, magnolie),

část keřů, které tvoří květní pupeny na starším dřevě (např. zlatice, pustoryl, trojpuk, tavolník van Houtteův ad.) - ty řežte ve 2 - 3, někdy i 5letých odstupech. A neřežte je celé po obvodu, ale proveďte jen průklest těch nejstarších větví.

Jak přistupujete k okrasným keřům ve své zahradě vy?

Rozlišujete při řezu, o jaký druh jde?

Stříháte všechny keře v zahradě podobně.

Jiný přístup - jaký?

 

Když stříháte každý rok keř zlatice jen po obvodu. Do krásného keře to má daleko...

S klientkou se snažíme dát keř postupně dohromady.

Loni jsme začaly u vyřezání zhruba třetiny nejstarších větví přímo u země (nebo k nejbližšímu níže položenému rozvětvení s mladým výhonem, pokud je).

V tomto roce vyřeže podobným způsobem majitelka další větve. Za rok udělalo loňské lehké prosvětlení své. Keř velmi nesměle, ale přesto vypustil od země několik nových mladých výhonů. Na těch budeme stavět v příštích letech novou kostru keře.

Kromě nejstarších větví vyřezaných u země nebo kousek na zemí letos trochu proředíme i přehoustlou "čupřinku" nahoře.

Vystříháme k nejbližšímu větvení i pár kratších horních větviček tak, aby se "čupřinka" trochu prosvětlila.

Postupně se takto budeme zbavovat starých větví i rušit nepřirozenou "čupřinu" a zkusíme znovu zapěstovat habitus (tvar), který je pro zlatici přirozený.

Takhle to začíná - stříhání zlatice do koule. Dlouhodobě velmi špatný přístup k řezu tohoto keře.

Chybí postupné zmlazování starších větví.

Takhle to vypadá, když je respektován přirozený habitus zlatice.

Takhle jí to podle mého názoru nejen sluší, ale i prospívá nejvíce.

A takhle stříhá keře soused 😞