Pátek 21.8.2026

 Nemám ráda tohle datum,pořád si pamatuju tu hrůzu,kterou jsme tehdy zažívali.Bylo mi tenkrát třináct a byli jsme zrovna v Jugoslávii (díky tehdejšímu uvolnění se dal konečně získat alespoň dinárový devizový příslib).Vůbec jsme nevěděli,co se u nás děje,kolovaly hrozné zprávy a naši byli strachy bez sebe,co je s babičkou Doležalovou v Praze.Víškovi byli na Modletíně,tam byl snad jakž,takž klid.Teprve když jsme se poněkud dobrodružně a s dvoutýdenním zpožděním a pauzou ve Vídni dostali do Prahy a viděli jsme ,jak je u domu v Náplavní a na Jiráskově náměstí rozstřílená fasáda,došla nám ta hrůza v plné síle,uff.A nikdo netušil,co bude.Když jsem viděla staré fotky z uprchlických táborů ,nemohla jsem přestat myslet na všechny ty uprchlíky,kteří prchají před válkou.S rodinami,s malými dětmi,s minimem věcí,trhá mi to srdce...

"Naši uprchlíci v Rakousku v létě 1968, kam se uchýlili pro bezpečné útočiště, po napadení totalitním Ruskem. Někteří z nich se později vrátí domů: až zjistí, že se konkrétně v jejich bydlišti nakonec neválčí, kvůli ostatním členům rodiny, kteří zůstali v napadené zemi, nebo prostě kvůli stesku po domovině, v níž nakonec budou chtít žít i přes okupaci. Většina ale zůstane a začne svůj žít život v emigraci. Někdo se začlení rychle, někdo později, ale části se to nakonec nepodaří a bude v problémech. Ačkoli se velká většina našich uprchlíků začlenila do mnoha komunit po celém světě, našli se i tací, kteří dělali Česku ostudu, páchali kriminální činnost, propadli drogám, stali se z nich asociálové. Ono je to totiž takhle normální a jde stejně to s každou vlnou emigrantů. Ta naše z roku 1968 se od té současné, ukrajinské, vůbec ničím neliší. Jsou to normální lidi, s jejich životními osudy, klady i zápory, které v jejich domovině napadlo Rusko a vraždí je tam. "
 

 Odpoledne jsem si trochu zvedla náladu na Tlapičkách,ale i tam jsme se vzpomínkám nevyhnuly.Už jsme prostě všechny pamětnice... 

Ani jsem neměla chuť šít,jen jsem si nastehovala sendvič polštáře s letadlem...

 

V knihovně jsem vrátila Úmluvu s vodami a půjčila jsem si jednu detektivku a knížku Matta Fielda Jsem tu novej.Snad mi Matěj Pole zvedne náladu 😀

Chvíli jsem četla a usnula jsem,večer jsem ještě prošila jsem sendvič holčičího polštáře...