Středa 18.2.2026

 Popeleční středa.Konec masopustu a začátek půstu.příprava na Velikonoce

  

Podle křesťanské tradice je dnes Popeleční středa, kterou začíná čtyřicetidenní půst před Velikonocemi. Končí nevázané masopustní veselí a lidé mají obrátit své myšlenky k vnitřní kázni, k duchovní i tělesné očistě.

Popeleční středa představuje v liturgickém kalendáři první den postní doby. Noc, která jí předchází, ukončuje masopust (začíná na Tři krále 6. 1.). Následovat má čtyřicetidenní půst (spolu se šesti nedělemi, které se do něj nezapočítávají), který končí oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista.
Z časového hlediska tedy Popeleční středa připadá na 46. den před Velikonoční nedělí (letos připadá na 4. dubna). Pro každý rok platí jiné datum Velikonoc, což ovlivňuje i stanovení data Popeleční středy.

KŘESŤANSKÁ TRADICE

Na Popeleční středu žehná kněz při bohoslužbě popel připravený z jívových ratolestí požehnaných v předchozím roce při obřadech Květné neděle.
Tento popel se dřív sypal věřícím na hlavu se slovy: „Pamatuj, člověče, že jsi prach a v prach se obrátíš!“, dnes už stačí jen klasické symbolické znamení křížku (tzv. popelec) na čele se slovy: „Čiňte pokání a věřte evangeliu!“.
Lidé věřili, že takto vysvěcený křížek je bude po celý rok chránit od nemocí.

LIDOVÉ ZVYKY

Ale Popeleční středa měla i své lidové zvyky a bylo by škoda na ně úplně zapomenout.
Většinou se vázaly k určitému kraji a do dnešních dnů se zachovaly jen díky knihám sběratelů lidových tradic a zvyků.

Uvolněná atmosféra tradičního masopustu sváděla obě pohlaví ke hrám, v nichž vesele soupeří a současně se k sobě dostanou blíž. Takovým zvykem bylo například žertovné holení mužů ženami. Na východní Moravě, v oblasti kolem města Klobouky, se tento zvyk protáhl až do Popeleční středy.
Vlastně měl ráz „trestné výpravy“. Ženy, vybavené židlí, ubrusem, zpěněným bílkem z vajíčka namísto holičského mýdla, přiostřenou dřevěnou třískou místo břitvy, naříznutou červenou řepou a starými děravými dvířky od kamen, vyrazily po místních hospodách, a hledaly muže, kteří se za hospodským stolem ještě nezmátořili z masopustního reje. Když takového našly, patřičně ho svými ingrediancemi okrášlily – natřely bílkem, řepou naimitovaly tekoucí krev, třískou odřely.

Co bylo naopak o Popeleční středě tradičně zcela zapovězeno, bylo šití, a to na základě lidové pověry, že by se tím slepicím „zašily ďupky“ a nenesly by.
Dále se říkávalo, že v tento den není radno prát prádlo, neboť by mu nic nepomohlo a prádlo by zůstalo špinavé po celý rok.

PRANOSTIKY

K Popeleční středě se také váže několik pranostik, které předpovídají počasí a hojnost úrody:
Na Popeleční středu fouká-li vítr svěží, úrodný rok nato běží.
Jaké je počasí o Popeleční středě, takové se drží celý rok.

Ve druhé polovině 17. století byla zaznamenána tato veršovaná pranostika, která plně vystihuje masopust a následný půst:

„Svatí milí Tři králi
Jsou hodní vší cti, chvály…
Masopustní chvíli se přiblížila,
Mnohá by ráda nevěstou byla…
Potom po takovém veselí
Půst nám zelí jísti velí.
Hned v středu stroj na Popelec
A v smutné roucho se obleč.
Trap své tělo kyselým a jez zelí.
Kaši, kroupy nám Písmo velí.
Hleď potom se zpovídati.
A z hříchů svých počet dáti.“

 

  O POPELEČNÍ STŘEDĚ....

Popeleční středa je důležitým dnem v křesťanském kalendáři. Zvláštní je, že stejně jako Velikonoce připadá každý rok na jiné datum. Její název se odvozuje od popelce, který je v tento den křesťanům udělován. Výraz popelec si nejspíš vztáhneme ke slovu popel, ale co přesně znamená a jaká je jeho historie? A co zajímavého se dá zjistit o samotném slovu popel?

Na Popeleční středu uděluje kněz věřícím popelec, to znamená, že jim udělá na čelo znamení kříže z popela (získaného ze spálených kočiček posvěcených na Květnou neděli předešlého roku) a pronáší přitom formuli: „Pamatuj, že prach jsi a v prach se obrátíš“ (Gn 3,19), nebo „Obraťte se a věřte evangeliu“ (Mk 1,15).

Připomíná se tak pomíjivost člověka a vyjadřuje odhodlání žít bez hříchu. Popeleční středou začíná čtyřicetidenní půst, který trvá až do Velikonoc. Navíc je Popeleční středa jedním ze dvou dnů nejpřísnějšího půstu v roce. Tím druhým dnem je Velký pátek, kterým naopak postní období končí a začínají Velikonoce. Takový přísný půst znamená, že se v ten den věřící nasytí pouze jedním hlavním jídlem a vyhne se masu. Neplatí však ani pro děti, ani pro staré či nemocné.

Předvelikonoční postní období se ale netýká jen odříkání si masa nebo omezování množství jídla, ale i duchovnějších stránek života nebo v současné době i naší ekologické stopy. Není špatné zkusit se aspoň na chvíli vzdát nějakého zlozvyku, nepomlouvat, nekritizovat, na chvíli se zkusit obejít bez počítače nebo vynechat aktivitu na sociálních sítích. V Německu dokonce nabádají k omezování jízdy autem.

Udělování popelce nám může připomenout české úsloví sypat si popel na hlavu. To však nesouvisí přímo s popelcem, ale sahá mnohem hloub do historie. Sypat si popel na hlavu, válet se v popelu nebo vyhazovat hlínu k nebi bylo u primitivních národů výrazem smutku, bolesti a lítosti.

Lidé věřili, že posypání se popelem z oběti nebo hlínou z hrobu je ochrání před duchem zemřelého. V antice i ve starozákonní době byl popel symbolem smutku a pokání a tuto symboliku převzala i křesťanská společnost. Hříšníci, kteří spáchali těžký hřích, byli na začátku postní doby vyzváni, aby činili pokání. Součástí něj bylo i sypání si popela na hlavu. Od 11. století se začalo znamení popela, popelec, udělovat všem věřícím.

Při udělování popelce vždy kněz vyslovuje známé věty, například: Pamatuj, že jsi prach a v prach se obrátíš. „To aby si všichni uvědomili, že jsme tady jenom na chvilku, že jsme na světě jako na pouti, že tu nebudeme věčně a že bychom se k sobě měli chovat slušně,“....

Zdroj ADAM, Adolf. Liturgický rok

 

Dneska jsem nezačala úplně dobře.Hned ráno jsem zapnula pračku 😓.Pletu u počítače a chystám se u počítače sledovat olympiádu 😥.Šít jsem také chtěla,ale dneska ho tedy vynechám,i když nemáme slepice.Bez masa se dneska obejdu,ale 40 dní to nevydržím.Ale zkusím se nějak v jídle omezit...