Barbora z Pochopte dějiny
Ráno 28. září. Kníže Václav se s několika družiníky prodírá ranní mlhou. Václavovi je líto jeho společníků, krhavýma očima mžourají na cestu, viditelně trpí. Včerejší hostina s bratrem Boleslavem byla veselá.
Václav alkoholu neholduje, pije střídmě, ale neupírá světské radosti ostatním.
Teď míří ke kostelu Svatých Kosmy a Damiána na bohoslužbu. Václav ví, že jeho družiníci by se radši váleli v posteli, ale jen ať jdou pěkně s ním. Hříchů mají na srdci i po včerejšku dost.
V mlze za sebou Václav zaslechne kroky. Pokrčí rameny. Tady je ve svém, nemá se čeho bát.
Kroky se blíží a zrychlují. Že by někdo tak spěchal na mši? Těžko, Václav bývá v kostele mezi prvními.
Netřeba se obávat, má s sebou početnou družinu. Ohlédne se, posoudí unavené pohledy svých společníků, kteří očividně ještě nic neslyší.
Povzdychne si, položí ruku na jílec meče a jde dál.
Ať těžký dupot bot za jeho zády znamená cokoliv, Bůh nepočká, děj se jeho vůle. Je čas jít na mši…
Toto by se mohlo odehrát na dnešní datum před 1088 lety, pokud by legendy byly pravdivé.
Jenže ony asi nebyly. Možná ani to číslo nesedí.
Takovýto Václav ale žije v národní paměti. Jeho zavraždění si dnes připomínáme na den „české státnosti.”
Na Pavlínu Jíšovou se těším...
A mám balíček v Zásilkovně,dneska mají otevřeno 10.00-15.00 ,tak to možná stihnu.Nebo taky ne a vyzvednu si ho zítra...
Žádné komentáře:
Okomentovat