Konečně máme pojízdné auto,tak jsme jeli do Chotěboře nakoupit nám i Bertičce a odpoledne jsme se zastavili na Molínku.V plánu byla krátká návštěva,aby se strejda neunavil,přece jenom mu je už 92 let.Ale trochu jsme to protáhli.Řešil se hlavně Štěpán 😓.Ani na to nemůžu myslet,je mi z toho děsně.Vždycky jsem si myslela,že je to chytrej kluk a teď se chystá udělat takovou hloupost.Je mi ho líto a je mi líto Tomáše s Evou,ale nezmůžeme s ním nic.Prostě si ten čumák natluče,ale rodina o tu vilku přijde.A můžeme za to s bráchou oba.Já jsem mamce rozmluvila,když chtěla vilku přepsat jen na Martina.Nepřipadalo mi fér,že by nic nedostali Bára s Ondřejem a Štěpánem.A brácha to nechtěl mít napůl,tak ode mne odkoupil můj podíl pro Štěpána (Ondrovi přidal na byt v Budějovicích).Bylo mi to líto,ale z Litvínova jsme to měli mnohem dál,než z Hradce a mohli jsme tam kdykoliv přijet.S tím je teď konec.Nakonec zůstala v kovárně jen Bertička s Jirkou a ve vilce bude bůhví kdo...
Večer jsme si spravili náladu,Ondra nám na grilu připravil skvělou večeři a opekli jsme si buřty,to k dovolené na Modletíně neodmyslitelně patří...
Žádné komentáře:
Okomentovat