V roce 1985 jsem ležela v porodnici s Barunkou,uff,uteklo to jako voda...
Dneska nevyzvedávám Majdu,jednou za dva týdny,když má Milan dlouhý týden, jde odpoledne do družiny.Kdyby nebyla jiná možnost,tak bych si babinec odpustila,ale takhle to prostě jednou za čas ty tři hodinky vydrží.Sice se jí to nelíbilo,ale ten babinec jednou za týden si nechci nechat vzít,je to jedna z mála mých radostí.Jinak jsem na tom pořád stejně,nějak nemusím žádné lidi vidět,jak je týden dlouhý.Tedy kromě dětí a Milana a dalších několika přátel a členů rodiny.Kdyby to šlo,tak bych nechodila ani nakupovat...
Nějak se během Covidu vytratila narozeninová setkání s rodinou mého ex-manžela,držela jsem to kvůli dětem,ale teď už musím přiznat,že mě to s nimi moc nebaví.Jsou to pořád dokola stejné řeči,nemám s nimi moc společných témat,uff...
Stejně tak mě nebaví setkávání s bývalými spolužáky z gymplu.Nic proti nim,ale je to pořád na jedno brdo.Výjimkou je Hanka,s tou bych se naopak ráda viděla,ale už se domlouváme od Vánoc a nějak to nevychází.A Věrka,ale ta je ve Dvoře,to je trochu z ruky...
S Tlapičkami si naopak popovídám o všem,co mě baví a jako bonus u toho jen tak nesedím,můžu něco šít nebo plést...
Žádné komentáře:
Okomentovat