M byl zasklít okno v koupelně,máme každou tabulku jinou...
M ještě přidělal čtyři truhlíky,pátý byl už na vyhození...
Zametl sklo,hlínu,chvojí a hromadu Mildova nepořádku z chodníku a z ulice...
Po práci jsem jela k optikovi pro nové brýle na čtení,budou zítra...
Bála jsem se jet domů...
Byli jsme doma s M zabarikádovaní a čekali jsme,co bude..
Nejdřív měl M telefonát od někoho z nemocnice,že s námi chce Milda mluvit,to ani náhodou...
Potom volal ještě z tramvaje ,půjčil si mobil od Roberta a za chvíli jsme ho měli zase tady...
Je absolutně mimo,chtěl se prát,vulgárně nadával na celou ulici a zase začal mlátit do okna,M volal městskou...
Tentokrát tu byli hned,zavolali sanitku a odvezli Mildu na psychiatrii...
Do rána jsme nespali a jen jsme s hrůzou čekali,kdy se zase vrátí...
No teda, tak to je silný příběh. Doufám, že aspoň ty nové brýle vám dělají radost. Já sama si moc nedovedu představit, co bych ve vaší situaci dělala. Asi bych se z toho zbláznila taky. Měla jsem kdysi trochu vyšinutého přítele, dneska už bývalého, a ten rozchod byl fakt k zešílení a trval skoro měsíc. :/
OdpovědětVymazatS přítelem se můžete rozejít,ale se synem to moc nejde.I když je závislý na drogách,tak je to pořád naše dítě.Nejhorší je ta bezmoc,když s tím nechce nic dělat,neuděláme nic ani my,i když se snažíme,co to jde.Už se to táhne dvanáct let a už jsme se naučili,že když je v období,kdy s tím chce něco dělat,tak mu maximálně pomáháme.A když do toho zase spadne,tak s ním musíme přerušit veškerý kontakt a nenechat se do toho vtáhnout,to je fakt těžké.
OdpovědětVymazat