Trošku jsem se odmlčela...
Dopoledne nám umřela Honey...
V posledních týdnech to s ní šlo už z kopce,ale měla lepší i horší dny ...
Včera byla ještě dopoledne s páníčkem venku(alespoň kousek),ale potom už jen spala a večer jsem ji už nemohla zvednout na zadní nohy,po pár krocích padala a ráno už to nedokázala vůbec...
I když se to dalo čekat,nějak se s tím nedokážeme srovnat :-(((
Užili jsme si s ní a ona s námi báječných třináct let a teď už ji nic netrápí,ale nějak mi to pomyšlení nepomáhá...
Obrečela jsem už Ira,Betku a kocoura Péťu,ale tohle je pro mě asi nejhorší...
Každopádně jsme zakázali dětem pořizovat nám další zvíře,už na to nemáme sílu.Ani fyzicky,ani psychicky...
Cítím s Vámi, je to jako když odejde člen rodiny. Bude Vám chybět, ale těch společných 13 let Vám zůstane, poděkujte za ně a i za to, že Honey odešla v klidu, bez bolestí, bez trápení. Můj otec říkal , že lidský život se dělí na etapy podle našich zvířat , pamatujeme si že to s námi byla Honey když se narodily vnučky, a když nejstarší dcera maturovala,to je už dýl, v kterm roce to jenom bylo, no jsme měli.... a když..., to byl s náma.....
OdpovědětVymazatVím , že je toho teď na Vás hodně, ale všecko bude dobré - vy jste operaci zvládla a jste v pořádku, Honey už měla svůj věk , ale odešla v klidu a bez utrpení, a s manželem to dopadne taky dobře... A pak, možná za týden , za měsíc, za rok někde objeví malý chlupatý uzlíček a najednou budete vědět, že to je ten pravý....
Jitka M.