Vzpomínala bych a smutnila...
Za mamkou a taťkou,babičkou a dědou Víškovými
a za Milanovou maminkou a babičkou Květou,měla jsem dvě skvělé tchyně...
a bohužel,i za dvěma spolužáky...
Ale jsem tak naštvaná,že se to nedá popsat...
Milda byl od 4.září v léčebně v Bohnicích,12.října ho manžel převezl do komunity v Karlově,v sobotu jsme tam měli jet na rodinnou terapii a ten,s odpuštěním,idiot volal,že otamtud odešel a jede do Litvínova...
Nemám slov,protože domů prostě nepůjde,peníze od nás nedostane,ubytovny i azylák jsou plné,z peněz na životní minimum těžko vyžije,takže ho čeká život na ulici...
Věděl,že je to jeho poslední šance,a že už jich bylo...
Nevěří zatím tomu,že to bylo naposled,co jsme mu pomohli,ale prostě bude muset zjistit,že se za všechno platí a nemusí jít o peníze...
Žádné komentáře:
Okomentovat